Saul - nespokojenost s přístupem

Na obřízku jsem šel z důvodu chronické balanitidy - chodil jsem s ni do FN v Brně Bohunicích, kde do mě čtvrt roku cpali antibiotika (3 nebo 4 druhy) a 1x penicilin. Nic nezabralo. Pote mi začali zkoušet dávat mastičky - antimikotickou, antibakteriální a antivirovou. Po dalším čtvrt roce, kdy mi nic nezabralo, mi doktorka řekla, ať jdu raději někam jinam, že mi stejně asi nepomůže, a ať zkusím nějaké jiné pracoviště. Další doktor mi po dvou hodinách čekání řekl, že na mě nemá čas, a ať příjdu někdy jindy. Totální neochota. Po půl roce jsem to tedy v Bohunicích vzdal a vyhledal soukromé pracoviště.

Narazil jsem na perfektní soukromou doktorku v Brně. Ta se o mě začala opravdu starat (už její ochota a přístup mě po zkušenostech s fakultní nemocnicí šokoval). Udělala mi veškeré testy na std, cukrovku atd., co by to mohly způsobovat. Vše vyšlo negativní. Pak mi řekla, že jediná možnost je obřízka. Ze začátku se mi do toho nechtělo, ale pak jsem si přečetl na internetu nějaké informace a zjistil, že většina pánů je s obřízkou spokojená. Po chvíli přemyšleni jsem do toho šel. Obřízku mi však nemohli udělat na tom soukromém pracovišti, ale opět v Bohunicích. Řekl jsem si, že to tedy risknu, že to tam nemůže být pořád taková katastrofa...

Operační štáb byl celkem v pohodě. Vtipkovali a celkově se snažili celou situaci odlehčit, za což jsem byl rád, a díky nim jsem se operace nebál :). Ovšem už v průběhu operace se objevil problém. Operoval mě dost mladý doktor (podle mě tak maximálně 30 let). Při operaci s ním byl starší doktor, který to asi v půlce operace psychicky nevydržel, a začal na toho mladého řvát, ať si uvědomí, že nešije boty, ale pacienta a že mi způsob zdravotní problémy a komplikace, a že budu samej hematom. Takhle na něj křičel před celým operačním štábem i předemnou, jakožto před pacientem. Takže to asi úplně v pořádku nebylo...

Po operaci se na mě už nikdo z doktorů nepodíval, i když jsem tam měl hodinu čekat, že mě zkontrolují. Doktoři neměli čas, v ordinaci se bavili o soukromých rodinných záležitostech. Kontrolovala mě akorát sestra (která byla hodná, ale evidentně toho měla hodně). Do toho mi spadl obvaz. Navíc jsem byl v ordinaci s jiným pacientem, který právě prodělával vyšetření prostaty. Asi po deseti minutách přišla jiná sestra, že náhradní obvaz nemá, ale dala mi gazové ubrousky a kousek kancelářské lepící pásky na papír, ať si to tím omotám a jdu domů. Takže super úroveň.

Operatéra jsem už nikdy neviděl. Při každé kontrole se na mě díval jiný lékař, co měl zrovna službu. Samozřejmě se objevily problémy. Do rány se dostla infekce (dostal jsem antibiotika), ucpala se mi lymfatická cévka, poté se mi prořezaly stehy a některé zarostly. Navíc pro mě bylo velkým překvapením, že mi udělali jen částečnou obřízku. Přitom v žádance na zákrok jsem měl uvedeno, že se má provést cirkumcize a ne parciální cirkumcize. Já chtěl úplnou, ale prý se to běžně nedělá. Zároveň mi přetnuli uzdičku, která od té doby vypadá opravdu dost ošklivě. Na jejím zbytku vzniklo několik hrbolů, které vypadají jako malé ploutvičky. Myslel jsem, že časem zmizí, ale zůstaly mi tam. Na reoperaci se mi nechce a pokud budu muset, určitě půjdu na soukromou kliniku.

Abych si jen nestěžoval, musím říct, že jsem v Bohunicích narazil na několik doktorů, kteří byli opravdu dobří. Například doktor, co mi tahal zarostlé stehy, byl opravdu třída. V Bohunicích je několik lékařů, co jsou opravdu špička ve svém oboru. Jiní se však tváří, že tam jsou za trest. Je v podstatě o náhodě, komu se dostanete do rukou. A to, že jsem měl pak komplikace (prořezané stehy, ucpaná céva atd.), to se může stát každému a nezáleží na doktorovi. To spíš vidím jako štěstí nebo smůlu při hojení.